Když se řekne sport, tak si vybavím sebe a mé sourozence, protože my jsme všichni jako malí moc rádi hráli volejbal a také vybíjenou. Také bych ještě se chtěla pochlubit, že například já jsem po vybíjené byla opravdová jednička, byla jsem opravdu nejlepší a také od šesté třídy až do konce školní povinné docházky na základní škole jsem byla opravdu nejlepší. A také mě těšilo, že já jako taková dospívající holka jsem byla vždycky nejlepší v tom, že mi kluci záviděli. Kluci úplně záviděli, že já holka jsem opravdu nejlepší ve vybíjené. A potom, když jsme ještě začali hrát volejbal, tak kluci mohli samou závistí puknout, protože můj kamarád, ten zase se dmul pýchou v tom, že je nejlepší ve fotbale a také, že bude nejlepší ve volejbale a že také své zkušenosti ve vybíjené ihned dožene.
Samozřejmě, že se v tomhle zmýlil, nic se mu nepodařilo. A tak kdybyste viděli jejich obličeje, kdy rudly vzteky anebo kluci byli úplně naštvaní, zatímco já jsem se úplně smála. Dokonce i moje kamarádka se smála a nemohla tomu věřit, jak pánové takhle mohou žárlit na to, že holka, že jejich spolužačka je lepší ve vybíjené a ve volejbale.
Myslím si, že kdybych snad začala hrát také fotbal, že budu i nejlepší ve fotbale, to si myslím, že by to už kluci ale nevydrželi a všichni moji spolužáci by asi omdleli. Úplně by tak záviděli, že by přestali dýchat. Proto si myslím, že lidé, když se budou věnovat nějakému sportu anebo čemukoliv jinému, klidně i umění, tak samozřejmě, že v tom budou jednoho dne dobří, protože když něco někoho baví, tak to znamená, že se o to zajímá a bude mít k tomu větší předpoklady, že v tom bude opravdu perfektní a bude v tom vynikat. Kdybych byla mladší, tak jsem si řekla, že bych také chodila potom na nějaké soutěže a třeba bych to dotáhla i někam na olympiádu. Jenomže nyní na to není čas. Navíc si nedokáži vybavit, jestli na olympiádě je také vybíjená anebo volejbal.
