Asi je jasné, že každý národ má svou vlastní kulturu, svoje zvyky a tradice. Občas se dokonce nejedná o národ samotný, nýbrž o část onoho národa, která má vlastní kulturní identitu. A v dnešní době, kdy se oslavuje individualita, avšak zároveň zde máme globalizaci, která ji na národní úrovni potlačuje, není tak snadné si ji udržet. A nepomáhá tomu ani kulturní apropriace.
Ta v podstatě znamená, že si přivlastníme prvky jiné kultury, i když ta s tou naší nemá absolutně nic společného. Mohou to být například běloši nosící tradiční indické či tibetské oděvy, které jsou rezervované jen pro mnichy či vysoké hodnostáře, případně příslušníky určité kasty, nebo třeba slavení indiánských svátků.
Samozřejmě tito lidé vždy říkají, že to dělají proto, že se jim ona kultura líbí, nebo že ji chtějí pomoci zachovat. A to je rozhodně dobrý cíl. V mnoha případech je to však jen proto, že se jim líbí určitý aspekt dané kultury. Většinou ji nepřijmou celou, nýbrž jen tu část, která jim vyhovuje. To ji samozřejmě zachránit v žádném případě nepomáhá, naopak.
Navíc je dobré se zmínit také o tom, že to není dobré ani pro onu kulturu samotnou. Tím, že se jí zachová jen část, a to navíc mnohdy v pozměněné formě, jí spíše škodíme, než pomáháme. Proto, pokud ji tedy skutečně chceme zachovat, bychom spíše měli podporovat lidi, kteří onou kulturou skutečně žijí, a kterým je vlastní. Právě ti totiž nejlépe vědí, jak ji zachovat a jaký je vlastně její smysl.
Znamená to ale, že by se kultura neměla časem měnit? Nikoliv. Stačí jen, když si uvědomíme, kolik nejrůznějších kultur už na naší planetě bylo, a kolik jich zaniklo. Rozhodně tedy realistické zachovat jednu každou z nich. Přesto bychom jim však neměli škodit tím, že si její části budeme přivlastňovat jen proto, že se nám líbí. To je hloupé a neuctivé. Bohužel, mnoho lidí si to neuvědomuje.
