Proč je kulturní apropriace špatná

Asi je jasné, že každý národ má svou vlastní kulturu, svoje zvyky a tradice. ObÄas se dokonce nejedná o národ samotný, nýbrž o Äást onoho národa, která má vlastní kulturní identitu. A v dneÅ¡ní dobÄ›, kdy se oslavuje individualita, avÅ¡ak zároveň zde máme globalizaci, která ji na národní úrovni potlaÄuje, není tak snadné si ji udržet. A nepomáhá tomu ani kulturní apropriace.

 

Ta v podstatÄ› znamená, že si pÅ™ivlastníme prvky jiné kultury, i když ta s tou naší nemá absolutnÄ› nic spoleÄného. Mohou to být například bÄ›loÅ¡i nosící tradiÄní indické Äi tibetské odÄ›vy, které jsou rezervované jen pro mnichy Äi vysoké hodnostáře, případnÄ› přísluÅ¡níky urÄité kasty, nebo tÅ™eba slavení indiánských svátků.

 

 

SamozÅ™ejmÄ› tito lidé vždy říkají, že to dÄ›lají proto, že se jim ona kultura líbí, nebo že ji chtÄ›jí pomoci zachovat. A to je rozhodnÄ› dobrý cíl. V mnoha případech je to vÅ¡ak jen proto, že se jim líbí urÄitý aspekt dané kultury. VÄ›tÅ¡inou ji nepÅ™ijmou celou, nýbrž jen tu Äást, která jim vyhovuje. To ji samozÅ™ejmÄ› zachránit v žádném případÄ› nepomáhá, naopak.

 

Navíc je dobré se zmínit také o tom, že to není dobré ani pro onu kulturu samotnou. Tím, že se jí zachová jen Äást, a to navíc mnohdy v pozmÄ›nÄ›né formÄ›, jí spíše Å¡kodíme, než pomáháme. Proto, pokud ji tedy skuteÄnÄ› chceme zachovat, bychom spíše mÄ›li podporovat lidi, kteří onou kulturou skuteÄnÄ› žijí, a kterým je vlastní. PrávÄ› ti totiž nejlépe vÄ›dí, jak ji zachovat a jaký je vlastnÄ› její smysl.

 

 

Znamená to ale, že by se kultura nemÄ›la Äasem mÄ›nit? Nikoliv. StaÄí jen, když si uvÄ›domíme, kolik nejrůznÄ›jších kultur už na naší planetÄ› bylo, a kolik jich zaniklo. RozhodnÄ› tedy realistické zachovat jednu každou z nich. PÅ™esto bychom jim vÅ¡ak nemÄ›li Å¡kodit tím, že si její Äásti budeme pÅ™ivlastňovat jen proto, že se nám líbí. To je hloupé a neuctivé. Bohužel, mnoho lidí si to neuvÄ›domuje.